Úvodní stránka / Historie

Historie

Krátce po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku ČSR se naplnila dávná touha našich předků po vytvoření samostatného zemědělského a lesnického vysokého učení. Na základě zákona č. 460/1919 Sb., schváleného 24.7.1919 Národním shromážděním, byla zřízena samostatná čs. Vysoká škola zemědělská v Brně s odborem hospodářským a lesnickým. Pro jednotlivé obory byli získáváni vynikající odborníci z praxe. Výuka na lesnickém odboru byla slavnostně zahájena 27.10.1920. I přes počáteční národnostní, kompetenční, organizační a finanční potíže se VŠZ v prvním desítiletí své existence překvapivě rychle konsolidovala a začala se prosazovat v tehdejším systému zemědělského a lesnického školství. Šťastnou souhrou okolností se totiž do jejího vedení a vedení odborů i ústavů dostali lidé ušlechtilí, pracovití, vzdělaní a prozřetelní.

K zakladatelům VŠZ v Brně a jejího lesnického odboru (včetně lesního závodu) patřil prof. Ing. Antonín Dyk (nar. 5.3.1871 v Harabesce u Kbelan - býv. okres Stříbro). Prof. Dyk byl prvním vedoucím a budovatelem vzorného vysokoškolského Ústavu ochrany lesů a myslivosti (ÚOLM) u nás. Po dvě funkční období (1926/27 a 1935/36) byl děkanem lesnického odboru a v letech 1936/37 rektorem. Na ústavu působil až do 28.3.1939, kdy odešel na zasloužený odpočinek. Zemřel 29.7.1952 v Brně. Zasloužil se o objevení a rozpracování originální metody kontroly bekyně mnišky, která byla později nazvána jako metoda Dykova-Ambrosova. Významně přispěl k rozvoji čs. myslivosti. Byl u zrodu čs. myslivecké jednoty (23.4.1923), v jejímž čele stál v letech 1927 až 1941.

Prvním asistentem a nejbližším spolupracovníkem prof. Dyka byl RNDr. Ing. Jaroslav Lemarie (nar. 7.10.1899 v Úsoru v býv. Jugoslávii), který se významně podílel na budování ústavu, zejména jeho entomologicko-ochranářských a mysliveckých sbírek. Na ÚOLM pracoval v letech 1921 až 1941. Zemřel 22.2.1978 v Zastávce u Brna. S prvorepublikovou historií ústavu je spjata činnost zřízence a preparátora Karla Koláčka (nar. 18.10.1883 v Opatovicích u Rajhradu).

Léta 1939 až 1948

17.11.1939 byly české vysoké školy fašisty násilně uzavřeny. Činnost VŠZ byla paralyzována. 19.12.1939 byl ÚOLM gestapem otevřen a jeho správou byl pověřen Dr. Lemarie a po jeho odchodu 1.6.1941 prof. Ing. Gustav Artner, který byl 17.9.1941 jmenován administrativním ředitelem ústavu. Vedoucím badatelských prací na ústavu se stal doc. RNDr. Ing. et Ing. Oktavián Farský. Dne 3.5.1945, tj. krátce po osvobození Brna sovětskou armádou, byla činnost ústavu plně obnovena. Jeho ředitelem se stal doc. Farský, který byl k témuž dni jmenován profesorem ochrany lesů a myslivosti.

Prof. RNDr. Ing. et Ing. Oktavián Farský (nar. 24.11.1893 v myslivně Zámek na Vlkově u Chlumce n. Cidlinou) se po válce s nadšením pustil do dalšího budování ústavu a do prosazování modernizované koncepce výuky. V letech 1948/48 byl děkanem lesnického odboru. Publikoval přes 250 prací z oboru ochrany lesů, myslivosti, ovocnářství aj. S prof. RNDr. Josefem Kratochvílem popsal nový biologický druh - třásněnku modřínovou (Taeniothrips laricivorus Krat. et Far.). Po únorovém převratu se dostal do opozice s režimem a 11.12.1950 byl předčasně penzionován. Zemřel 16.4.1969 v Brně.

Léta 1948 až 1989

Převratné hospodářsko-politické a sociální změny na konci 40. a začátku 50. let vnesly do řízení a chodu VŠZ v Brně značnou nestabilitu. Politicky nepohodlní učitelé byli propouštěni a jejich místa byla obsazována aktivními členy čs. svazu mládeže a KSČ. Nejinak tomu bylo i v 60. až 80. letech, kdy na VŠZ (a zvláště na její lesnické fakultě) existovala početná kategorie technických pracovníků zpravidla bez politické příslušnosti. Ti se jako spolupracovníci podíleli na řešení výzkumných úkolů, jejímiž zodpovědnými řešiteli byli převážně učitelé.

Dne 1.9.1950 došlo na VŠZ v Brně k reorganizaci, vznikla fakulta zemědělská se 7 a fakulta lesnická se 6 katedrami (mj. i katedrou ochrany lesů). Reformou provedenou 1.6.1952 byla lesnická fakulta začleněna do svazku Vysoké školy stavitelství v Brně, z něhož byla 1.6.1956 vyňata a znovu přičleněna k VŠZ, která byla přejmenována na Vysokou školu zemědělskou a lesnickou. 1.10.1959 se označení školy opět změnilo na VŠZ. Po odchodu prof. Farského KOL vedl přechodně doc. RTDr. Ing. Augustin Kalandra. Dne 5.10.1951 byla katedra přejmenována na Katedru ochrany lesů a myslivosti (KOLM) a jejím vedoucím se stal Ing. Josef Hašek (1952 docent, 1962 mimořádný profesor a 1966 řádný profesor). V roce 1959 byla KOLM vnitřně rozčleněna na ústav ochrany lesů (ved. prof. Hašek) a ústav myslivosti (ved. doc. Kostroň). Dne 1.4.1967 byla myslivost z KOLM vyčleněna a převedena do nově vzniklé Katedry obecného a světového lesnictví a myslivosti (ved. prof. Ing. Vítězslav Zásměta).

Prof Ing. Josef Hašek (nar. 5.2.1912 v Jivině v Podještědí) na katedru nastoupil z lesnického provozu, v němž působil od roku 1944. Zabýval se širokou problematikou ochrany lesů, lesnické fytopatologie a myslivosti. Cenné jsou zvláště jeho práce o poškozování lesních porostů zvěří a o možnostech jejich snižování přikrmováním. Zemřel 26.4.1981 v Brně. Významnou postavou čs. myslivosti poválečných let byl doc. RNDr. RTDr. Ing. Karel Kostroň, CSc. (nar. 25.9.1913 v Neumarktu v Tyrolích). Na LF přednášel myslivost až do roku 1965 (kromě let 1953 až 1956). Řečnickým uměním a kreslířskými schopnostmi dokázal posluchače strhnout. Biologických znalostí a organizačních schopností využil k úspěšnému budování farem kožešinových zvířat na moderních zootechnických zásadách. Z četných publikací je veřejnosti nejznámější jeho zásadní, avšak místy polemická kniha "Myslivost jako živočišná výroba" (1953). Zasloužil se o vybudování Státního výukového muzea myslivosti v Lednici na Moravě (1955). Zemřel 21.12.1971 v Brně. V letech 1951 až 1953 funkci asistenta zastával Ing. Jaroslav Řezníček (nar. 13.4.1914 v Mutěnicích, okres Olomouc) a v letech 1950 až 1958 Ing. Milán Mistr (nar. 21.3.1926 v Brně). Ten musel po stranických prověrkách v roce 1958 pracoviště opustit. Odborným asistentem na ústavu kožešinářství a myslivosti v letech 1953 až 1959 byl Ing. Lubomír Ježek (nar. 28.6.1923 v Brně). Na budování výukových sbírek se v letech 1952 až 1992 významně podílel preparátor Bohuslav Koláček (nar. 21.1.1929 v Opatovicích u Rajhradu).

Počátkem 50. let se na KOLM začala rozvíjet lesnická entomologie. U její kolébky stál dlouholetý pracovník (a od 1.10.1975 do 1.3.1992 vedoucí katedry) prof. Ing. Jaroslav Křístek, DrSc. (nar. 8.1.1928 v Ostravě). Na katedře působil od roku 1951 jako asistent, od roku 1954 jako odborný asistent, od roku 1965 jako docent a od roku 1980 jako profesor. Zabýval se hlavně výskytem, bionomií a gradologií hmyzích škůdců lesních dřevin. Je hlavním spoluautorem knihy "Škůdci semen, šišek a plodů lesních dřevin" (1992) a učebnice "Ochrana lesů" (2001). Své znalosti a rozhled uplatnil při koncepčním rozvíjení integrované ochrany lesů a v modernizaci pracoviště. V letech 1964 až 1990 pracoval pod jeho vedením jako technik mj. i Ing. Jaroslav Vrána (nar. 14.2.1938 v Piešťanech).

S budováním samostatného oboru lesnické fytopatologie na ústavu je nerozlučně spjato jméno prof. Ing. Aloise Černého, DrSc. (nar. 22.2.1929 v Kameničce). Na ústavu pracoval v letech 1953 až 1995, kdy odešel do důchodu. Vyučoval lesnickou fytopatologii a výzkumně se věnoval taxonomii, ekologii a hospodářskému významu chorošovitých hub. Popsal několik nových druhů hub a shromáždil bohaté fytopatologické sbírky deponované na ústavu. S prof. Černým v letech 1961 až 1997 úzce spolupracoval technik Ing. Lubomír Kuda (nar. 12.3.1936 v Brně).

V letech 1976 až 1993 na KOL působil jako odborný asistent v lesnické entomologii, ochraně lesů a ochraně přírody Ing. Miroslav Nováček, CSc. (nar. 27.4.1932 v Brně). Dne 1.9.1975 byl na místo externího aspiranta na KOL přijat Ing. Emanuel Kula, nynější profesor ochrany lesů. Prof. Ing. Emanuel Kula, CSc. (nar. 5.1.1951 v Ústí n. Labem) pracoval na KOL od roku 1975 do roku 1991, z počátku jako asistent, později jako odborný asistent, docent a profesor v oboru lesnické entomologie a ochrany lesů.